Jaký byl další ročník krajské soutěže družstev v šachu (2024/2025)? Byli místní i přespolní šachisté spokojeni s umístěním? A jaké má družstvo další plány?
Uplynulá půlroční doba zápasů byla vskutku bohatá na nepředvídatelné záležitosti. Hned zkraje si nevypnul mobilní telefon jeden z našich hráčů, takže jsme zhruba 10 minut po zahájení soutěže družstev prohrávali o jeden bod. Pravidla jsou jasná. Hráči u sebe nesmí mít mobil, protože v době chytrých telefonů jde lehce podvádět. Nesmí jim ani zazvonit, což se rovná okamžité kontumaci hry.
V dalším kole, při hře s Němčicemi, se situace otočila a pro změnu jeden z jejich hráčů nevypnul svůj telefon, který mu zazvonil, takže jsme měli bod k dobru. V letošní soutěži družstev byly opravdu vyrovnané manšafty a výkony šachistů. Někde zazářily mladé pušky, děti, které měly v útlém věku šachově, mentálně a kombinačně pořádně nabito.
Rád bych tady zmínil zápas s jedním z favoritů této soutěže. Při hře s Městečkem Trnávka jsme sice prohráli 1.5 | 3.5, ale všichni drželi krok se soupeřovou hrou, než přišly první chyby. U mě se jednalo o partii, ve které jsem remizoval s hráčem, který byl výkonnostně o třídu výš a v zasloužené remíze jsem získal 0.5 bodu. Musel jsem hrát na plné obrátky, protože soupeř vyvíjel obrovský tlak. Druhou, bodově ohodnocenou partii, odehrál k vítěznému konci Ondřej Rejman a získal proti mnohem silnějšímu soupeři bod v divoké otevřené hře.
Jako kapitán družstva poloviny hrací sezóny (2024) hodnotím náš celkový výsledek velmi kladně a předpokládám, že prostor pro lepší výsledek v příštím roce existuje. Skončili jsme na 6. místě z 9 družstev (těsně za Svitavami a Chocní). Příští rok bychom měli více koučovat hru v každém kole, abychom případně neprohráli absencí strategie při vedení zápasů.
V brzké době plánujeme v Hostinci U Řeky velikonoční turnaj v bleskové hře.
V roce 2024/2025 hráli:
- šachovnice – Jaroslav Pražák
- šachovnice – Milan Juza
- šachovnice – Jan Odstrčil
- šachovnice – Milan Jasan
- Šachovnice – Ondřej Rejman
-s výrazným přispěním Rudolfa Žídka a Volodymyra Barny (nastupovali často do zápasů jako náhradníci a často přinesli družstvu vyhrané partie)
Per aspera, ad astra. Ať žijí šachy
Občas mám rád bonmoty, hlavně ty od moudrých lidí, které přežily celá staletí. V tomto textu budu operovat s latinským citátem: „Per aspera, ad astra.“ Překládá se následovně: „Přes utrpení (překážky) ke hvězdám“. A pravdou je, že šachy, jako sportovní disciplína, mohou přinášet utrpení mozkovým závitům, protože člověka nutí přemýšlet…; třeba o více tazích dopředu. Bez toho se pořádná partie zkrátka neobejde. A my jsme v soutěži žhavili závity na plné obrátky. Občas se člověk, po vyhrané partii cítil, jako kdyby šel po mléčné dráze a slovy básníka: „Byl ve Velkém voze na noclehu.“ Ale takové opojení je krátkozraké a bědné. Usnout na šachových vavřínech může vzápětí, při další hře, přinést pořádný debakl. Je potřeba pořád makat, vzdělávat se, trénovat a hlavně hrát – se zanícením a vášní. Neméně důležitá je pro každého šachistu zarputilost, odvaha a touha vyhrávat. Nesvlékat kalhoty, když brod je ještě daleko.
Největší lekce zůstává v prohrané partii. No, stačí si jen představit, že máte výhodu a uděláte chybu. Šachové umění totiž zůstává ne v tom, že soupeře přehrajete, ale že partii dovedete do vítězného konce. Jsme nadšení hráči, odborným termínem amatéři, asi spíš poučení amatéři v tom nejlepším slova smyslu, protože profesionálové se šachem živí. V jednom českém snímku, který budu parafrázovat bylo přibližně tohle: „Šachový oddíl, pane správče, je sbor dobrovolných šachistů! To nejsou šachisté z amerického filmu!“ A tak ty prohry občas zabolí, protože si ukrajujeme 5 hodin z neděle, jednou za 14 dní po dobu půl roku. Pravý šachista se z prohry nesmí skládat, může ho to nahlodat, aby příště podal lepší výkon, ale nesmí se nechat zlomit. Jedná se o takové malé osobní zemětřesení. V tomto případě však šachy důmyslně napodobují život a prohra k životu patří. Díky ní se člověk vyvíjí. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale zpravidla přešlapuje na místě. Je nutné se oklepat, poučit a jít dál. Těším se na další hrací sezónu. Musíme to ještě trochu vypilovat lidsky, ale věřím, že si vše sedne. Tým je totiž živý organizmus, a proto ho provází různé fáze. Důležitý je ale vespolný duch a ten se u nás nachází. Spojuje nás totiž láska ke královské hře. Chceme vyhrávat po ose družstva a také pokořit své vlastní limity. Člověk v sobě občas nachází sílu, o které neví, že ji má. Pro šachy to platí mnohonásobně.
Jan Odstrčil, kapitán družstva v roce 2024